Герб Бонча

[q]

Как бы то ни было, пан из Врховишть дал Градку его нынешние размеры и блеск. В 1492 году он получил титул шляхтича, а свой новый герб с белым единорогом наказал рисовать практически везде, так что никто из входящих не мог сомневаться, что находится в доме аристократа

[/q]

[q]

Много всего говорилось в Горах Кутных о Яне Смишке из Врховишть, но только тайно, потому что его дядя во Влашском дворе королевским монетным мастером.

[/q]

[q]

В 1458 г. купил Градек богатый nákladník Ян Смишек из Врховишть, хоть тот уж был очень в запустении, и как его всюду размещенный герб показывает, и книги городские свидетельствуют, дал его для себя очень мастерски обновить. Род Smíškův, который с селом Libenice связь имеет, и ему право податное в [костеле] Gruntu P. Marie принадлежало, был богат и благотворителен, Кутногорские документы и хроники часто о нем вспоминают.

[/q]

[q]

Интересно, а эти документы и хроники не переведены в читабельный вид, оцифрованы? Как бы это узнать?

[/q]

[q]

Smíškův erb rozhojněnýcís. Bedřichem IV.

[/q]

[q]

KUTNÁ HORA — VLAŠSKÝ DVŮR
Nejvýznačnější stavbou, která vznikla v prvním, ještě ze;la živelném stavebním vývojovém období Kutné Hory, bylo královské sídlo, určené zpočátku pouze pro pobyt krále při jeho návštěvě kutnohorských dolů. Jeho zakladatelem byl v 90. letech 13. století Václav II. Sídlo bylo zbudováno na okraji strmého svahu nad levým břehem potoka Vrchlice na jižním okraji vznikajícího města. Mělo charakter opevněného dvora, a proto v nejstarších zprávách je nazýváno „královým dvorem".
Nejvýznačnější částí dvora byla věž chránící na severovýchodní straně vstup do dvora. Tato věž měla v přízemí vstupní průjezd a v patrech místnosti sloužící přímo králi; dnes jsou z této stavby zachovány jen některé základové a obvodní zdi věže Vlašského dvora. Od věže vybíhaly hradby zavírající prostor dvora na půdorysu nepravidelného obdélníka. K hradbám přiléhaly dřevěné budovy, v nichž bylo umístěno hospodářské příslušenství dvora a pravděpodobně i sklady stříbra, které z dolování připadlo králi. Vzhledem k malému prostoru vstupní věže lze předpokládat, že v areálu dvora stála i další budova s místnostmi určenými pro pobyt krále. Areál králova dvora byl pak samostatným opevněním oddělen od vznikajícího města.
Na jižní straně byl hlavní součástí opevnění strmý svah, na ostatních stranách, v prostoru dnešního Havlíčkova náměstí a ulic U Vlašského dvora a U Arciděkanství, to byly příkopy a hradby. Ze strany dnešního Havlíčkova náměstí, kde byl hlavní vstup do dvora, byla hradba za příkopem ještě zesílená baštami a vytvářela menší nádvoří před samým vstupem do areálu dvora. Svým opevněním se královský dvůr velmi podobal gotickému hradu.
V původní podobě se královský dvůr nezachoval dlouho.
Snad ještě před úplným dokončením stavby jako královského sídla přibyla i funkce další — dvůr se stal sídlem mincovny a úřadů s mincovnictvím souvisejících. To se promítlo do celkové podoby dvora, jehož hlavni část začala sloužit funkci druhé. Kutnohorská mincovna vznikla v r. 1300 v souvislosti s mincovní reformou Václava II.
Tehdy byly zrušeny mincovny roztroušené po celém území Českého království a veškerá ražba mincí byla soustředěna do Kutné Hory. Nově ražené mince s přesně určeným obsahem stříbra se nazývaly groše.
Protože Václav II. chtěl, aby se nově založená mincovna stala dokonale organizovaným podnikem, povolal do Kutné Hory odborníky z italské Florencie, která měla v ražbě mincí starou tradici. Tito italští odborníci, z nichž byli nejznámější Reinhard Alpherdus a Cino Lombardský, se usadili přímo v královském sídle a podle nich se bývalý královský dvůr začal nazývat dvorem Vlašským. Tento název je živý dodnes.
První groše byly v areálu Vlašského dvora raženy již v červenci 1300. V souvislosti s mincovní reformou byl zaveden i královský monopol na veškerý obchod se stříbrem a stanoveny podíly krále na těžbě stříbra (tzv. urbura).
V r. 1300 byl vypracován i horní řád přesně vymezující hornické podnikání. Mincovní činnosti řídil královský úředník — mincmistr — a na odvádění urbury králi dohlížel urburéř. I tyto úřady byly po r. 1300 umístěny v areálu Vlašského dvora.
Potřebám nově vzniklé mincovny byla vyhrazena vý chodní, severovýchodní a jihozápadní strana dvora. Zde byly zbudovány tzv. šmitny, v nichž bylo stříbro přip avováno k mincování. Vnější i vnitřní uspořádání těchto šmiten, kterých bylo 17, upomínalo na bývalé samostatné mincovny, které byly přeneseny do Kutné Hory, a to nejen tím, že každá byla ozdobena erbem původní mincovny, dodnes se erbů zachovalo jen 6, ale především tím, že každá tvořila zcela samostatnou dílnu s vlastním vchodem.
Tato samostatnost šmiten s charakteristickými vysokými štíty se udržela až do konce 16. století.
Vlastní ražba se prováděla v tzv. preghausu, který byl umístěn v severní části dvora mezi vstupní věží a šmitnami.
Preghaus se dosud zachoval v původní podobě z doby Václava II. a nyní je v něm umístěna muzejní expozice, ukazující postup ražby mince. Severní stranu preghausu tvořila obvodní zeď dvora, preghaus sám pravděpodobně zaujímal místo původního královského obydlí, které nyní bylo přeneseno do vyšších pater. Tato obytná nástavba byla asi jen dřevěná.
V západní části dvora vznikly budovy, v nichž byl umístěn sklad mincovního materiálu i hotových mincí, úřadovny mincmistra, urburéře a prubéřů, kteří kontrolovali přípravu materiálu před vlastní ražbou mince. Toto úřednické křidlo bylo od západního konce šmiten odděleno průjezdem, vedoucím k druhému vstupu do Vlašského dvora, který byl v opevnění v místě dnešní ulice U Vlaš ského dvora. Tento průjezd zanikl při přestavbě Vlašského dvora na konci 19. století. K severnímu konci úřednického křidla přiléhaly další prostory mincovny. Mezi jednotlivými budovami bylo rozsáhlé nádvoří, které bylo centrem celého mincovního podniku. Většina budov byla přízemní, patrové dřevěné nástavby byly pouze nad preghausem, kde byly nyní umístěny prostory pro pobyt panovníka, a snad i nad úřednickým křídlem. Současně s přestavbou původního králova dvora na mincovnu bylo dokončeno i jeho vnější opevnění, skládající se z příkopu a hradby, které na podkovovitém půdoryse obepínalo Vlašský dvůr a na jižní straně jednak v místech dnešního vstupu do sadů pod dvorem, jednak v místě mincmistrovského domu ústilo do strmého svahu nad Vrchlicí. Při budování kutnohorských městských hradeb v 1. 1304 až 1307 se fortifikace Vlašského dvora stala jejich základním článkem.
Ze stavby Václava II. se dodnes zachovaly kromě raně gotických prostor preghausu části obvodního zdivá vstupní věže a ostění dnes zazděného průjezdu v jejím přízemí a částečně zdivo přízemí šmiten s původním i vchody a okny na východní a jihozápadní straně nádvoří. Z doby vzniku mincovny pochází i šest městských erbů (Litoměřice, Písek, Kladsko, Jihlava, Opava a Most), zdobících první šmitny v severovýchodním rohu dvora. V podobě, kterou dal Vlašskému dvoru Václav II., se tato stavba zachovala až do konce 14. století. V této době převažovala hlavně účelová funkce Vlašského dvora, funkce královského sídla byla druhořadá, neboť Jan Lucemburský i Karel IV. se v Kutné Hoře zdržovali jen zřídka a zdejší obydlí nikdy nepoužívali k reprezentačním účelům. Při návštěvě Kutné Hory tito panovníci sídlili většinou v sedleckém klášteře.
K novému vzestupu Vlašského dvora došlo teprve za vlády Václava IV. Vzhledem k hospodářským potížím, které se projevovaly od počátku jeho vlády, musel věnovat zvýšenou pozornost těžbě stříbra a mincovnictví, a proto stále častěji pobýval v Kutné Hoře. K oblibě Kutné Hory u něj přispívaly i jeho rozpory s představiteli pražského měšťanstva, před kterými hledal útočiště jednak na odlehlých loveckých hradech, jednak v živé podnikatelské Kutné Hoře. Pro delší pobyt panovníka však nevyhovovaly dosavadní prostory určené pro králův pobyt. Proto záhy po r. 1378 začala přestavba Vlašského dvora v reprezentační královské sídlo. Tato přestavba zasáhla severovýchodní a severozápadní nároží areálu dvora. Pro nový vrcholně gotický královský palác byl vybrán prostor severovýchodního nároží nad raně gotickým preghausem, kde již dříve byla obytná část, ale asi jen dřevěná. Výstavbě paláce ustoupily i některé výrobní prostory mincovny, které byly přestěhovány do nových budov postavených mezi severním průčelím Vlašského dvora a hradbou, chránící z této strany dvůr. Těmito budovami byl zakryt i původní vstup do dvora v přiženu věže, takže musil být přímo v sousedství preghausu v přízemí nově postaveného paláce vybudován vstup nový, který je používán dodnes. Nové budovy před severním průčelím Vlašského dvora byly odstraněny teprve na konci 19. století. Dnes je na jejich místě park. Nový královský palác, dokončený kolem r. 1400, byla dvoupatrová budova z lomového zdivá. V prvním patře byl rozsáhlý reprezentační sál s dřevěným kazetovým stropem, v druhém patře obydlí krále. Patra paláce, nazývaného obyčejně „vysoký dům", byla spojena vřetenovitým schodištěm přistavěným k jižní straně hlavní věže Vlašského dvora, která nyní stavebně splynula s novým palácem.
Další stavební úpravou byla výstavba kaple v severozápadní části. Také její výstavbě ustoupily některé provozní prostory mincovny. V přízemí pod kaplí byla umístěna mincovní pokladna, zaklenutá gotickou křížovou klenbou na střední pilíř. Prostor kaple, umístěné v prvním patře byl obdélníkový, zaklenutý hvězdicovou klenbou, která se’ opírala o asymetricky umístěný střední sloup; kněžiště vystupovalo v podobě bohatě zdobeného gotického arkýře do nádvoří. Kaple byla vysvěcena v r. 1400 a ve své původní podobě se uchovala až do konce 19. století, kdy při úpravě Vlašského dvora došlo k jejímu rozšíření na čtverec, tak aby nosný sloup klenby tvořil jeho střed. Tato úprava narušila původní rozčlenění i výtvarné působení prostoru kaple.
Upomínkou na stavební činnost Václava IV. ve Vlašském dvoře jsou i znaky zemí, které náležely Lucemburkům, umístěné nad šmitnami v jihovýchodním rohu nádvoří.
Dnešní znaky však nejsou původní, jde o kopie, které koncem 19. století nahradily originály. Spojení mezi královským palácem a kaplí bylo po dřevěné visuté lávce, která navazovala na dosud zachovanou vstupní pavlač mezi vřetenovým schodištěm a vstupem do prvního patra paláce; lávka byla odstraněna teprve na konci 19. století.
Nově vybudované sídlo Václava IV. ve Vlašském dvoře se záhy stalo svědkem význačných diplomatických jednání mezi Václavem IV. a představiteli Karlovy univerzity Při těchto jednáních, která vyvrcholila 18. ledna 1409 vydáním tzv. Dekretu kutnohorského, pobýval v královském paláci i M. Jan Hus. Jednání, která předcházela vydaní dekretu, probíhala v druhém patře paláce v králově bytě, vlastní vydání dekretu se odehrávalo v mezi katolickou a kališnickou stranou v Čechách. Sněmy v r. 1471 a 1485 vyvrcholilo poslání kutnohorského Vlašského dvora jako politického a diplomatického střediska českého státu.
Nový český král Vladislav II. Jagellonský podobně jako jeho předchůdci rád pobýval v Kutné Hoře. Za jeho vlády došlo k opravě exteriérů i interiérů Vlašského dvora, ale jeho celková podoba z doby Václava IV. se těmito opravami v ý ra z n ěji nezměnila. Velkou pozornost Vladislav Jagellonský věnoval královské kapli. Její interiér byl vyzdoben třemi pozdně gotickými vyřezávanými oltáři od kutnohorského řezbáře Hanuše. O úpravu Vlašského dvora pečoval tehdejší nejvyšší mincmistr Jan Horstofor z Malešic.
Dosud zachované řezby v kapli patří k nejcennějším pozdně gotickým řezbářským pracím na našem území. Na počátku 16. století byl upravován prostor pokladny pod kapli. Z té doby pochází ostění vchodu do pokladny.
Největší změna v podobě Vlašského dvora v době jagellonské nastala v jeho opevnění. Vlašský dvůr, stejně jako i druhá kutnohorská tvrz Hrádek, splynul na přelomu 15. a 16. století s organismem města a bylo částečně zrušeno jeho opevnění proti městu. Byl likvidován příkop proti chrámu sv. Jakuba, takže jediným opevněním Vlašského dvora zůstala hradba. V místech, kde původně u jihozápadního nároží Vlašského dvora ústil příkop do údolí Vrchlice, byl v 1. 1496— 1499 zbudován pozdně gotický jednopatrový dům, určený jako obydlí nejvyššího mincmistra; v interiéru byl propojen se západním křídlem Vlašského dvora. Také stavba tohoto domu byla provedena za Jana Horstofora, a proto byl obyčejně nazýván domem Horstoforovským. Přístavba mincmistrovského domu byla prvním krokem k zapojení Vlašského dvora do městské zástavby. Výstavba samostatného sídla nejvyššího mincmistra souvisela s tím, že teprve za Vladislava Jagellonského došlo k povýšení nejvyššího mincmistra mezi nejvyšší úředníky Království českého. Proto již mincmistrům nestačily skromné úřední prostory v západním křídle Vlašského dvora. V jagellonské době byl Vlašský dvůr svědkem úřednické zvůle královských úředníků, zvláště hofmistra Michala z Vrchovišť, ve vztahu ke kutnohorským horníkům.
Nespokojenost horníků s královskými úředníky pak vyvrcholila otevřeným vystoupením v r. 1496, které skončilo popravou 13 havířů v Poděbradech a na Křivoklátě.
V 1. 1494— 1496 v době nejsilnějších nepokojů jednali ve Vlašském dvoře mluvčí havířů s královskými úředníky.
Posledními význačnými událostmi ve Vlašském dvoře za Jagellonců byl sněm v r. 1510, vůbec poslední český sněm konaný v Kutné Hoře, a pobyt krále Ludvíka na jaře 1523, při němž byla odvolána většina horních úředníků pro podvody, kterých se dopouštěli na královské pokladně.
И т.д.

[/q]

[q]

KUTNÁ HORA — HRÁDEK
Vznik města Kutné Hory souvisí s těžbou stříbra, iejíž rozvoj přímo na území města začíná po r. 1260. Vedle těžebních zařízení zde vznikla i obydlí německých a italských důlních podnikatelů, patriciátu, ale i havířů, kteří v dolech pracovali. Obydlí měla různý charakter, od dřevěných provizorních staveb až k opevněným sídlům, která se podobala šlechtickým tvrzím. Vedle Vlašského dvora, který byl královským sídlem, nejpozoruhodnějším takovýmto sídlem byl tzv. Hrádek.
Předchůdcem dnešního Hrádku byla nevelká věžovitá tvrz založená na přelomu 13. a 14. století na jihozápadním okraji tehdejšího města. Snad měla přispět k ochraně vznikajícího hornického sídliště od západu, kde bylo snadno zranitelné z pláně, na níž dnes stojí jezuitská kolej a chrám sv. Barbory. Když bylo r. 1304 narychlo budováno opevnění města, neboť ke Kutné Hoře se blížilo německé vojsko císaře Albrechta II., který si dělal nárok na zdejší doly, byla tvrz Hrádek pojata do tohoto opevnění. Tvořila jeho jihozápadní nároží. Neúspěšné obléhání města Albrechtem II. v r. 1304 a 1307 bylo i první vojenskou zkouškou Hrádku. Jádro Hrádku tehdy tvořila věž, z níž pocházejí některé zdi sklepů pod dnešní dvoupatrovou věží. V době svého vzniku byla věž z velké části dřevěná a k její přeměně v kamennou stavbu došlo až v polovině 14. století K věži přiléhala obytná budova v místech dnešního západního křídla. Přístup k tvrzi byl od západu přes příkop a val městského opevnění, které zde tvořily též hlavní opevnění tvrze. Na jižní straně byl Hrádek chráněn strmým svahem do údolí Vrchlice, na východní a severní straně v místech dnešní Barborské ulice byl pravděpodobně opevněn proti městu. Pozdější přestavby Hrádku i změny terénu v jeho okolí znemožňují přesnou rekonstrukci jeho neistarší podoby.
První písemná zpráva o Hrádku je z r. 1312, kdy v listině o propůjčení žitavské královské mincovny Dětřichu Langschenkovi se mezi svědky uvádí i Hainnamms z Hrádku (de Castro). Zda tento měšťan byl i zakladatelem Hrádku, nelze však určit. Potom až do počátku 15. století veškeré zprávy o Hrádku a jeho majitelích chybějí.
Na počátku 15. století byl majitelem Hrádku královský rychtář Václav z Donína. Ten v 1. 1400—1420 přestavěl původní tvrz ve vrcholně gotický hrad, který se skládal ze dvou protilehlých obytných paláců, spojených hradební zdí s přistavěnými hospodářskými budovami. Hlavní částí hradu byl těsně k městským hradbám přiléhající západní palác, jehož severní zakončení tvořila zmíněná věž. V přízemí paláce byl hlavní vchod. V původní podobě s křížovou žebrovou klenbou, opírající se o přípory, se zachovala místnost v přízemí západního křídla Hrádku, která dnes slouží jako přednáškový sál muzea. Tato místnost byla zpočátku osvětlena pouze dvěma okny vedoucími do dvora; na západní straně, která byla nepřítelem snadno zranitelná, byly pouze větrací otvory. Dnešní okna byla prolomena až v 18. století, kdy Hrádek již ztratil obranný význam.
Z donínské úpravy prvního patra západního traktu se zachoval pouze tzv. rytířský sál v prvním patře věže, který představuje jednu z umělecky nejcennějších vrcholně gotických prostor v kutnohorské architektuře. Sál byl vybudován ve starší věži, jejíž půdorys — nepravidelný obdélník — musil respektovat. Je sklenut čtyřmi poli žebrové čtvercové křížové klenby, která jsou nesena štíhlým lehkým středním sloupem. Celý prostor působí vzdušně, lehce a elegantně. Sál byl vybudován jako reprezentační prostor majitele Hrádku. Východní křídlo si zachovalo z doby Václava z Donína pouze obvodní zdi; dnešní zaklenutí pochází až z pozdější úpravy. Hospodářské příslušenství Hrádku bylo v této době soustředěno při severní hradbě, jižní stranu nádvoří uzavírala pouze hradební zeď. Přístup do místností prvního patra byl schodištěm, umístěným v přístavku v jihovýchodním rohu nádvoří, a potom po dřevěných pavlačích, které obklopovaly celé nádvoří, z nichž se na západní straně zachovaly krakorce. Úpravy byly dokončeny na počátku husitských válek. Osudy Hrádku v neklidné době válek nejsou známy a dovídáme se o něm teprve v r. 1460, kdy jako odúmrť po Anežce z Donína, dceři Václava z Donína, připadl městu Kutné Hoře.
Již v r. 1461 městská rada prodala Hrádek Petru Perštejneckému z Mikovic, jehož syn Jan ho prodal r. 1474 pražskému zlatníkovi Ambroži Krtkovi. Ten Hrádek zadlužil, a když nemohl dluhy splácet, uprchl ze země. Jeho majetky převzal král Vladislav II., který je postoupil Ambrožovým věřitelům, a ti v r. 1485 prodali Hrádek Michalu Preklovi.
Michal Prekl začal s přestavbou Hrádku, ale dokončil ji teprve následující majitel Jan Smíšek z Vrchovišť, který koupil Hrádek v r. 1490. V době Jana Smíška, zpočátku bezvýznamného kutnohorského měšťana, později hutního podnikatele a těžaře a na konci 80. let 15. století již předního kutnohorského patricije, jehož společenský vzestup byl dovršen v r. 1492 povýšením do šlechtického stavu a udělením přídomku z Vrchovišť, byl Hrádek přeměněn v reprezentační pozdně gotické patricijské sídlo. Stavba ztratila svůj původní fortifikační význam a hlavní vstupní průčelí bylo obráceno k městu. Jan Smíšek dokončil rozestavěné místnosti v přízemí i v prvním patře východního křídla; většina prostor byla zaklenuta pozdně gotickou křížovou žebrovou klenbou, v jejíchž svornících se často opakuje motiv znaku Jana Smíška. Reprezentační poslání místností prvního Patra východního křídla je zdůrazněno vybudováním dvou arkýřů. Arkýř obrácený k východu je určen pro domácí kapli sv. Václava, arkýř na severní straně východního křidla má funkci dekorativní. Oba tyto arkýře představují pozoruhodné památky pozdně gotické dekorativní plastiky.
Východní arkýř je vyzdoben nástěnnými malbami s náboženskými motivy; z vnější výzdoby jsou pozoruhodné znaky některých kutnohorských cechů, tesané z kamene.
Severní arkýr je zdoben drobnou dekorativní plastikou.
K reprezentačním prostorám východního křídla přiléhá nově vybudované patro nad hospodářskými budovami na severní straně a prostor gotického rytířského sálu ve věži.
Soukromé obytné místnosti majitele se přesunuly do prvního patra západního křídla. Při jejich dostavbě se již vzdáleně projevily vlivy renesance. O tom svědčí zbytky nástěnných maleb v těchto místnostech i malovaný dřevěný kazetový strop ve velkém sále západního křídla. Nově byly přebudovány i dřevěné pavlače, spojující na všech stranách nádvoří jednotlivé místnosti. Na jižní straně pavlač navazovala na nízkou hradbu, která z této strany uzavírala nádvoří, neboť zděné budovy na jižní straně Hrádku vznikly až v první polovině 17. století. Schodiště z nádvoří k dřevěným pavlačím bylo umístěno v nově vybudovaném přístavku východního křídla, hned při ústí nového vstupního průjezdu do nádvoří. Původní schodištní přístavek v jihovýchodní části nádvoří dostal zcela novou, originální funkci — byla v něm umístěna soukromá huť pro zpracování stříbrné rudy. Hutní pec zabrala sklep, přízemí i patro schodišťového přístavku a byla kryta vysokou střechou vrcholící mohutným dýmníkem. Vybudování hutě přímo v sídle Jana Smíška svědčí o významném postavení, které tento podnikatel měl v Kutné Hoře, neboť zpracování stříbra v soukromých hutích při domech bylo zakázáno.
Vnějším vzhledem Smíškův Hrádek připomínal patricijský dům. K tomu přispívala jemně provedená pozdně gotická ostění oken a již zmíněná výzdoba arkýřů. Vysoké pozdně gotické štíty zdobily jednak východní průčelí Hrádku, jednak zakončovaly na jižní straně východní i západní křídlo. Věž byla kryta vysokou valbovou střechou, ostatní budovy měly vysoké sedlové střechy. K malebnosti přispívalo i to, že střechy byly kryty různobarevnými lesklými taškami. Prostranství před východním vstupním křídlem bylo odděleno od města nevysokou hradební zdí, která se zachovala až do konce 19. století. Tato zed však již neměla obranný charakter, nýbrž vytvářela jen uzavřený prostor před vlastním vstupem do Hrádku a tvořila tak jakési vstupní nádvoří. Na západní straně Hrádku při městských hradbách vznikla zahrada, patřící k západnímu obytnému křídlu. I při založení zahrady se projevily renesanční vlivy. V souvislosti s přetvořením Hrádku v honosné patricijské obydlí zanikla i fortifikace původní tvrze proti městu. Ještě před úplným dokončením Hrádku Jan Smíšek v r. 1501 zemřel a Hrádek zdědil jeho syn Kryštof Smíšek.
Kryštofovy sestry Dorota a Voršila prodaly v r. 1530 Hrádek nejvyššímu mincmistrovi Albrechtu z Gutštejna. Albrecht dosáhl toho, že v r. 1544 byl Hrádek zcela vyňat z pravomoci městské rady a změnil se v svobodný statek. Po Albrechtově smrti (r 1550) měnil Hrádek často své majitele. V r. 1621 jej získal jako dědictví rod Libštejnských z Kolovrat. Za jejich vlády došlo k poslední přístavbě budov. K hradbě, která na jižní straně uzavírala nádvoří Hrádku a nad níž probíhala dřevěná spojovací chodba, bylo přistavěno nové obytné křídlo v renesančním slohu. Na tuto úpravu upomínají renesanční ostění oken na vnější části tohoto křídla obrácené do údolí Vrchlice. Při této úpravě pravděpodobně zanikla i Smíškova huť, která byla změněna v obytné místnosti. V souvislosti s výstavbou jižního traktu zmizela i jižní část dřevěné pavlače. Současně s přístavbou jižního křídla došlo i k pronikavé změně terénu v okolí Hrádku. V souvislosti s přípravou stavby jezuitské koleje bylo srovnáno celé prostranství, kde dříve městské opevnění ústilo do stráně nad Vrchlicí a tak se vytvořil prostor dnešní Barborské ulice a tzv. mostu před jižním průčelím koleje, který spojil město s kolejí a chrámem sv. Barbory již bez všech fortifikačních překážek.
И т.д.

[/q]